Určitě si vzpomenete, jak od vás v dětství rodiče vyžadovali používání slov: Prosím a Děkuji. Co se však stane, když se z dětí stanou dospěláci? Někteří zapomenou a někteří se snaží udržovat, co se naučili v dětství, až je okolí semele a tak raději přestanou být „jiní“, „divní“, „slušní“.

Sama si vzpomínám, jak se na mě lidé udiveně dívali a s úžasem obdivovali, že mluvím spisovnou češtinou. Někteří se pousmáli, někteří oceňovali, někdo se zasnil, jaké by to bylo, kdyby tak všichni….

Jde o maličkost, která dělá velké věci. Jako když v životě potřebujete „zázrak“ a ono stačí maličko.

Umět požádat a umět poděkovat. Slušně, s respektem, upřímně a jasně. Nejde o slabost, ale o vyjádření respektu a úcty. K druhému, ale především sám k sobě.

Pokud totiž opět začnete používat slova Prosím a Děkuji, v první řadě tím vyjadřujete uznání sami sobě. Vězte, že jste natolik vzácnou bytostí, že je pro vás důležité používat drobná slůvka, která dělají zázraky, a tudíž jsou to velká slova.

Nebojte se velkých slov. Prosím a Děkuji k nim určitě patří.

Nebojte se říct: „Dovolíte, prosím. Děkuji.“ Namísto nabručeného pohledu, dloubnutí loktem nebo kopance do nohy. Ano, i toho jsem byla svědkem. A ne jednou!

Určitě sami najdete mnoho způsobů, jak velká slova Prosím a Děkuji použít. Neučte je pouze své děti, naučte se je opět i vy sami. Budete-li správným příkladem pro vlastní děti, dáte jim velký dar a možnost být na vás hrdé.

Dejte vědět v komentářích pod článkem, jak a kdy můžete použít slova Prosím a Děkuji. A co na to vaše děti?

Líbí se vám článek? Sdílejte jej s přáteli nebo přidejte komentář: