Slovem trauma je označovaná zkušenost nebo situace, která je emocionálně bolestivá, náročná, plná úzkosti a strachu. Tyto zkušenosti nedovolují člověku jednat a člověk se proto cítí bezmocně. Trauma bývá často spojeno s okolnostmi, situacemi nebo událostmi, které přesahují běžnou lidskou zkušenost.

Trauma se týká situací, které bývají charakteristické svou nepředvídatelností, stejně jako schopností naprosto ovládnout člověka, podrobit si jeho vůli i schopnost jednat, bránit se.

Traumatické situace jsou výrazně zničující právě pro svou děsivost, násilnost, náhlost.

Ke vzniku traumatu stačí vystavení nebo prožití jediné, neopakované situace, která vede ke vzniku traumatu. Bohužel však existují i lidé, pro které je trauma částí jejich běžné, každodenní reality. Traumatické situace se opakují, jde o dlouhodobý stav, v němž člověk žije.

K situacím, které vedou ke vzniku traumatu, patří:

• Násilí, útoky, přepadení, šikana.
• Války.
• Teroristické útoky.
• Sexuální útoky, obtěžování, sexuální zneužívání, incest, znásilnění.
• Domácí násilí, partnerské násilí.
• Přírodní katastrofy, pohromy.
• Svědectví takových situací.

Vedle toho jsou k traumatickým situacím řazeny i situace typu:

• Diskriminace.
• Chudoba.
• Rasismus.
• Dlouhodobé ponižování a verbální násilí.

Trauma může postihnout kohokoli, muže, ženy i děti. Přičemž trauma vzniká i následkem toho, že je člověk svědkem traumatizující události, např. dítě v případě rodinného násilí nebo šikany kamaráda.

Problémy po traumatu

Následky traumatických událostí narušují běžné fungování v životě. V některých případech dochází k dlouhodobým negativním změnám, které znemožňují vést život, který člověk žil před traumatem.

Mezi nejběžnější problémy po prožitém traumatu se řadí:

• Stach a úzkost.
• Znovuprožívání traumatu:
  • Vtíravé myšlenky, noční můry.
  • Vracející se vzpomínky na událost.
• Nabuzení organismu:
  • Nervozita, nejistota, lekavost.
  • Poruchy koncentrace.
  • Poruchy spánku.
  • Netrpělivost, vznětlivost.
• Znecitlivění nebo vytěsnění vzpomínek na traumatickou událost.
• Zloba, vztek, podrážděnost.
• Pocity viny a studu.
• Deprese, smutek, beznaděj, zoufalství.
• Ztráta zájmu o rodinu, přátele, lidi i oblíbené aktivity.
• Pocit bezvýznamnosti života.
• Sebevražedné myšlenky.
• Negativní sebeobraz (vnímání sebe sama).
• Negativní pohled na svět (pocit nebezpečného světa, nemožnost důvěřovat).
• Negativní ovlivnění partnerského vztahu.
• Negativní ovlivnění sexuality.
• Zvýšená spotřeba alkoholu, léků nebo jiných látek.

Po traumatu je normální reakcí uzavřenost i prudké změny nálad, včetně výbuchů vzteku a/nebo pláče. Traumatizovaný člověk se často cítí za traumatickou událost vinný. Tento pocit znamená, že přebírá za situaci odpovědnost, což může člověk po traumatu vnímat jako snahu získat opět kontrolu nad situací. Pocity viny však vedou k pocitům bezmoci a deprese.

Život po traumatu

Člověk po prožitém traumatu znecitliví a současně je nadmíru přecitlivělý a vnímavý na vše, co se kolem něj děje. Může se zdát, že se jako by se odpojil a přestal vnímat, co se kolem něj děje, což se týká zejména záležitostí a situací, které lidé kolem něj považují za důležité. Mnozí si vysvětlují takové chování jako nezájem, lhostejnost.

Po traumatu je člověk výrazně lekavější a pocity strachu, ohrožení prožívá bez ustání. Polekají ho i běžné zvuky, které jsou však nečekané, např. zaštěkání psa, zatroubení klaksonu auta, zavolání jeho vlastního jména. Protože se traumatizovaný člověk snaží získat opět kontrolu nad situací a životem, je neustále ve střehu, napnutý a neklidný. To se může následně projevit jako problémy v práci nebo ve škole, jelikož kapacita vnímání je přeorientovaná na vnější svět, aby se obnovil pocit bezpečí.

Organismus je vystavený značnému náporu, objevuje se řada fyzických symptomů.

Fyzické reakce těla po traumatu:

• Žaludeční nevolnost.
• Problémy se najíst.
• Problémy se uvolnit a spát, což vede k větší únavě až vyčerpanosti.
• Bušení srdce.
• Zrychlené, mělké dýchání.
• Pocení.
• Bolesti hlavy.
• Zhoršení předchozích zdravotních potíží.

Člověk má po prožitém traumatu pocit, že už nikdy nebude schopný prožít lásku, radost. Zdá se mu, že ačkoli žije dál a všichni kolem se snaží dělat jako by se nic nestalo, jeho život skončil, ale je nucený zůstat v těle a sledovat jako by skrze průhlednou zeď životy ostatních, aniž by byl schopný se zapojit a být součástí jejich života. Výsledkem může být silnější popudlivost, rozčilování až výbuchy zlosti, vzteku.

Traumatizovaný člověk má pocit, že nemůže už nikomu a ničemu věřit. Svět, život se stal nebezpečným. Často se dostává do konfliktů a stává se z něj člověk s velkou potřebou kontroly. Současně se cítí opuštěný, odmítnutý, jelikož nikdo nechápe čím neustále, každodenně prochází.

Zlepšení situace

Zlepšení situace po traumatu v některých případech může proběhnout přirozeně. Ve většině případů však člověk potřebuje podporu a pomoc, aby znovu vybudoval pocit bezpečí, jistoty a vrátil se zpátky do života. Nestává se totiž, že by se člověk probudil a všechno bylo jako dřív. Člověk nikdy nezapomene, co se stalo. Je však možné vrátit se znovu do života, cítit radost i lásku, těšit se na budoucnost a mít opět své plány. Jde však o postupný proces, v němž má každý krok svůj čas i místo.

Jednou z věcí, kterou získáte v procesu návratu do života po traumatu je, že se naučíte být k sobě laskavý, netlačit na sebe, nenutit se do ničeho, co se zdá být nad vaše síly a necítit se provinile. Začnete získávat kontrolu nad životem a budovat opět schopnost ovládat a řídit svůj vlastní život.

Líbí se vám článek?

1. Připojte svůj komentář.
2. Sdílejte jej s přáteli.
3. Ohodnoťte nás hvězdičkami.
4. DĚKUJEME.

Prosím, nekopírujte článek ani jeho části bez uvedení autora a zdroje. Děkujeme.

Ilustrační foto: www.shutterstock.com