Velmi rychle se dostaví vyčerpání z vymýšlení nejrůznějších aktivit, náplně času, abyste děti zabavili, z přípravy jídel, vymýšlení, co dalšího udělat k jídlu. U starších dětí jste vystaveni tlaku testů, učiva, pocitům marnosti a dalšího vyčerpání, obzvláště pokud chodíte do práce a po práci vás čeká role učitele v domácí škole.

Navíc do toho všeho možná starost o vlastní rodiče, s nimiž teď ani nemůžete být v osobním kontaktu. Strach o zdraví své, svých dětí, svých blízkých. Jestliže vás zasáhl zákaz provozování činnosti, tak už jen obrovská psychická nálož strachu, jak to všechno dopadne. Je toho hodně! A je důležité vědět, že nemusíte být dokonale perfektní, že můžete potřebovat zvolnit nebo se někam schovat. Je důležité vědět, že děláte dost! Zvládáte to, jak nejlépe se v takové chvíli dá.

Snažte se udržet nápaditost, která se trošku vymyká normálním domácím pravidlům. Možná změňte pravidlo: „Jíst se smí jen u stolu v kuchyni nebo jídelně“ a udělejte si piknik na dece v obýváku. Neřešte rozházené hračky a vytvořte místo andělem, jako když si v zimě lehnete do sněhu, máváte rukama nohama a tvoříte anděla ve sněhu, tentokrát si lehněte do hraček. Domluvte se s dětmi na nové zóně-koutku, kde hračky mohou zůstat a kde je třeba VŽDY nechat místo pro dospěláky. Vysvětlete dětem, že vy se nebude zlobit, když nechají hračky ve své zóně, když dají pozor, aby je nenosily do vaší části. Skvělý trénink vaší trpělivosti i tolerance, pro děti zase respektu a hranic. Večer musí všichni do postýlky, i hračky, takže je děti musí uklidit do polic, skříněk, krabic, aby se hračky mohly dobře vyspinkat.

Školy jsou zavřené, děti sedí u počítačů nebo u televize, aby se učily. Pro mnohé velká změna, jestliže jste se snažili omezit čas svého dítěte před televizí nebo u počítače. Už to samo o sobě mění pravidla. Stále platí, že pro děti je třeba důkladně vybírat na co se dívají, nebo jak tráví čas na počítači a internetu.

Ptejte se dětí, co se dozvěděly nového. Dokonce i pro předškolní děti je dobré učit se vyprávět příběh po pořádku. Užitečné je převést příběh do jejich života: „Dokážeš si vzpomenout, jestli nebo kdy ses takto cítil?“, „Proč (postava z příběhu) udělal, co udělal, co myslíš?“, „Co bys udělal, kdybys byl (postava z příběhu)?“ Děti můžete zabavit i dál po skončení pořadu, mohou např. namalovat, co je nejvíce na programu zaujalo, co se jim nejvíce líbilo. Obrázky připevněte na lednici nebo je nechte na viditelném místě, abyste si je mohli prohlížet, než děti namalují nové obrázky. Tím jim dáte najevo, že vás jejich požitky nebo co nového se dozvěděly, naučily opravdu zajímá.

Dopřejte si relaxační koupel (máte-li starší děti) uprostřed dne, se svíčkami, příjemnou hudbou, nebo si udělejte hřejivou lázeň na nohy, do níž přidáte pár kapek esenciálního oleje, bylinky nebo sůl na detox. Dopřejte výživnou masku rukám, které bohatě natřete krémem a zabalíte do rukavic.

Jiný způsob relaxace (typu „jsem stále na příjmu“) je leh na zádech na zemi, nohy zvednuté a opřené o dveře nebo zeď, ruce roztažené nebo volně podél těla. Zavřete oči, případně si na ně dejte teplý/studený obklad, postačí i složený či srolovaný ručník. Dýchejte hluboce až do břicha, snažte se protáhnout nádech i výdech. Malým dětem vysvětlete, že si tělíčko potřebuje odpočinout, aby nebolelo. Cokoli, co děti mohou zkusit podle vás, budou později respektovat a nechají vás v klidu odpočívat, protože ví, co děláte, proč, stejně jako ví, že se mohou přidat.

Když je toho opravdu nejvíc, vezměte si „minutu“ pro sebe. S nejmenšími dětmi nezavírejte dveře, abyste je měli stále na očích, ale odejděte do jiné místnosti, např. do ložnice nebo koupelny. Dětem vysvětlete, že potřebujete pár minut, protože je toho na vás hodně a potřebujete se uklidnit nebo uvolnit, jinými slovy necítíte se hezky. Jelikož se chcete cítit hezky, potřebujete pár minut o samotě, být úplně v tichu a nemluvit. Ujistěte děti, že se brzy vrátíte, jen potřebujete, aby vás na chvíli nerušily a zkusily si hrát potichu.

Děti se potřebují stále dozvídat a učit, samozřejmě nejvíce o vás a od vás. Proto s nimi musíte mluvit. Dle věku dítěte volte informace. Většinou i tak jednoduché vysvětlení, jako uvádím výše, stačí. Bez vysvětlení se děti dostávají do stresu, protože v nich roste pocit, že je opouštíte, že s nimi nechcete být, že je nemáte rádi. Jak jsem psala v úvodu, děti si po mnoho let „myslí“, že jsou středobodem vašeho života, tzn. že oni také mohou za to, co děláte, jak reagujete nebo se chováte.

Připusťte si, jak se cítíte. Máte právo být unavení, dohnaní k šílenství, nejistí, vystrašení, naštvaní i mnoho dalšího. Být upoutaný na jedno místo, být uvězněný doma, bez možnosti jiného vyžití, společenských kontaktů, nemoci pracovat, ve stále stejném kolotoči je náročné a někdy naprosto vysilující. Navíc když se přidají nepříznivé vnější okolnosti jako karanténa a nakažlivé infekční onemocnění, kterým vás straší ze všech stran, může se stát tíha všedních dní mnohem větší. Vaše reakce je normální a vy děláte dost, zvládáte to.